Život mne naučil, že odpovědi na ty nejdůležitější otázky
nenajde člověk v knihách, u jiných lidí, ale
vždycky sám v sobě…
Na medicíně jsem se octla v krizi – byla jsem úplně sama v cizím městě, rozešla jsem se s přítelem a zjistila jsem, že jsem se minula studiem. Chtěla jsem pomáhat lidem. Místo toho jsem biflovala nezáživné teoretické knihy o těle, které byly plné suché exaktní vědy.
Nechtěla jsem to vzdát, stále jsem pokračovala dál, ale ve čtvrtém ročníku jsem stále neviděla světlo na konci tunelu. Už jsme chodili na kliniku za pacienty, ale stále jsem necítila, že bychom se o nich něco skutečně dověděli. Kdo jsou ti lidé, kterých se ptáme na jejich potíže a tělo? Viděla jsem je, vciťovala se do nich, nedávalo to smysl.
Já sama jsem měla kopu potíží, necítila jsem se dobře jako člověk, jako žena. Neuměla jsem komunikovat s lidmi. Nedokázala jsem navázat partnerský vztah. Tloustla jsem, bolela mě záda. Začala jsem pracovat jako konzultantka na lince důvěry, to dávalo smysl. A přátelé. Začala jsem číst knihy o meditaci, intuici, bylo to zajímavé. Ale nepomáhalo to z krize ven, jen nadlehčovalo, dávalo naději.
Musela jsem si sáhnout až na dno, abych pochopila, že JÁ potřebuju pomoc. I tak jsem nenašla odvahu říci si o ni přímo, místo toho jsem šla do psychoterapeutického výcviku, kde je vlastní psychoterapie povinná. Situace se zlepšovala, postupně jsem se začala ve výcviku, v terapii i díky práci na lince důvěry učit, jak pomoci druhým a taky sama sobě. Jak komunikovat a vytvářet vztahy. Pokračovala jsem ve studiu medicíny, ale stále jsem cítila vnitřní konflikt – můžu se někdy do tohoto systému zařadit a pracovat jako lékařka?
Nakonec jsem s podporou rodiny vytrvala. Ukončila jsem studium, dlouhou přípravu na atestaci i atestaci. Nebylo to snadné, ale jsem tomu ráda. Překonala jsem mnoho krizí, kromě psychoterapie jsem se setkala se spoustou metod a lidí, kteří mi pomohli dostat se až sem. Díky tomu, že moje cesta byla trnitá a že mě zajímali více lidé, než jejich nemoci, jsem pochopila, co mají společného tělo a duše a jak se vzájemně ovlivňují.
Nyní mohu práci lékařky pojmout po svém – se zájmem o lidi.
S úctou k jedinečnosti lidí a k jejich příběhům. S přáním nabízet jim to nejlepší, co umím.
Z medicíny, psychoterapie a mnoha dalšího, co může pomoci se zdravím i změnou životního pocitu.
